Renata Šindelářová: Nestárnoucí Metráček
Metráček. Tuhle přezdívku tlusté Jitky, která svůj handicap využila ve svůj prospěch při závodech ve vybíjené, jistě všichni znáte. Byl zfilmován Josefem Pinkavou a knižně vyšel poprvé v roce 1969. Právě nyní vydalo nakladatelství XYZ tento dívčí román od spisovatele Stanislava Rudolfa již po osmé. Pokud se některá kniha dočká osmého vydání, již to samotné o něčem svědčí. Metráček je stále v kurzu.
Milan Dubský: Souznění
Člověk se často zasní a ptá se, jaké city jsou našemu srdci vlastní? Touha, naděje, přátelství, láska? Proč po sobě toužíme, proč se chceme setkávat, vidět se, milovat? Jsou to chvíle a skutečnost, kdy absentuje závist, nenávist, nepřátelství, sobectví, lstivost? Nebo mají v dané konfiguraci navrch dobro, láska, soucit, pravda, spravedlnost? Ale rovnovážných stavů a vztahů je v přírodě, ve světě i ve společnosti málo a nejsou stálé, protože všechno se mění a tak člověk je jednou laskavý, milý, dobrosrdečný a jindy hrubý, zlý, vypočítavý, zákeřný.
Egon Wiener: Zač se dříve učilo | Dětský kočárek | O humorné příběhy u nás není nouze
Kdo chtěl před sto šedesáti lety učit na vesnické malotřídce, musel začít od píky, jako pomocník, mládenec u staršího kolegy. A i na toto „povýšení“ se čekalo pět let, ale ono to ve srovnání s dneškem vlastně nahrazovalo pětileté studium na pedagogické fakultě. Takový učitelský mládenec byl vlastně měl dnešní titul Mgr. Však na to měl od vrchnosti také dekret. Jak takový život mládence vypadal, to si Vám dovolím přiblížit citací ze „Sbírky všelikerých textů Josefa Kajetána Tyla“ z roku 1844, kde autor naší hymny v dopisu školního mládence píše, co vše mladý pedagog za práci „za katedrou“ obdrží.
Jiří Vaněk: Jak jsem tančil s dcerou Červoněnka
Pracoval jsem v Karlových Varech u Pozemnich staveb, mimo jiné u závodu, který soutěžil o titul nebo nějaký řád, mělo to něco společného se socialistickou prací. A já se snažil taky. Pár let se Stalincem, buldozerem, s kterým jsem se podepsal na věky v Karlových Varech. Na louce, kde jsme odpalovali německé rakety coby mladí kluci, a pod loukou ve skále jsem se svým milovaným Stalincem trhal skálu, aby mohl být vybudován bazén Termal.
Josef Fousek: Odvážní zbabělci / Statický strašák
Jeden z dopisů byl zvláštního obsahu. V tučné obálce jsem našel seznam asi pěti set jmen agentů a důvěrníků naší slavné STB. Četl jsem pravá jména a krycí jména – výtvarníků, herců, písničkářů, rockových hudebníků, umělců všech profesí, lékařů, novinářů, filmařů, televizních pracovníků, politiků, obchodníků, atd. K tomuto úzkému výběru byl přiložen list: Pane Fousek! Napište o těchto „sympaťácích“ nějakou pěknou píseň. ODHALUJME JE, MLUVME OBČAS O NICH!
Ivan Kolařík: O tatínkovi
Můj tatínek měl totiž jednu neskonalou životní vadu a jednu krásnou přednost. Byl totiž komunista a básník. On ale nebyl komunistický básník, který by psal stupidní poezii opěvující dělnickou třídu a hanobíci zlé imperialisty. On byl pouze básník-komunista. A tak stránky papíru zaplňoval něžnou lyrikou, opěvováním přírody, rodné země, své maminky a své milované ženy, mojí maminky.
Ivo Fencl: Z humoru pánů Leacocka a Swifta
Co je humor? O tom byly napsány knihy. Občas pramení legrace i ze zoufalství a prakticky pokaždé je to původně anarchie. Někdy anarchie nenápadná, jindy razantní. A kdo se jí bojí (děti to obvykle nejsou), neumí být ani vtipný, ale třeba Felix Holzmann či Jiří Wimmer strach neměli a smějeme se jim stále. Už slavný satirik Jonathan Swift byl takovým anarchistou a těžko by se svou letorou mohl třeba pilotovat Mig nebo dělat lodního inženýra či jakékoli úzce specializované povolání. Jednak by se Swift nudil, především by mu ale nejspíš nevěnoval dostatečnou vážnost.
Ivan Kott: Humor i důležité informace
Knížka povídek a fejetonů JAROSLAVA HAŠKA, podle slov Vánočního fejetonu nazvaná KDYŽ BOLŠEVICI ZRUŠILI VÁNOCE, vyšla v nakladatelství Modrý stůl již koncem loňského roku a měla takový úspěch, že během předvánočního období ...
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (59)
Pro mne osobně byla účast na tom silvestrovském pořadu jakousi vstupenkou do několika dalších zábavných televizních pořadů. Koncem roku 1980 si na nás meteorology vzpomnělo ostravské studio a pozvalo nás na natáčení pořadu Dobrá parta. A tu dobrou komořanskou partu jsem jel reprezentovat společně s kolegyněmi Janou Bílovou a Magdou Lípovou a s kolegou Vladimírem Seifertem.
Lenka a Luděk Novákovi: Srí Lanka aneb cestování s kufrem pro každého (4)
Dost bylo lenošení, pojedeme se podívat dolů na jih do Hikkaduwy. Máme pro naši zvědavost hned několik důvodů. Prý je tam hezčí moře. Pravda je, že slané kafe v Negombu bylo docela kalné od bažin kolem mangovníků (pořád bylo čistší, než naše rybníky, a taky teplejší). Dalším důvodem bylo utužování příbuzenských vztahů.
Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Malá země velkých mužů
Člověk není nikdy zcela prost romantických nálad. Nebo čím to vlastně je, že na cestách Horního Chodska mívá chodec pocit, jako by procházel minulem? Rozum připustí, že své tu sehrává dějinná hutnost pospolitosti lidí i vztahu člověka k přírodě. U nás je začátek vody a konec chleba, praví moudrosloví starých Chodů a v tom je podstata všeho. Každému pecni předcházela tvrdošíjná dělnost a zarputilá rvavost s živlem přírodním i lidským, přicházel-li brát. V člověkově konání však bývá též díl básnivosti, a protože všichni mají pro ni smysl, tady ji umocnily vnější podmínky a jimi usměrněný životní styl.
Milan Markovič: Tak kedy vlastne?
Koncov sveta sme už zažili požehnane. Len ja sám pamätám také tri-štyri celkom určite. Ale často ani netušíme, kde ktorá sekta práve čupí dakde v podzemí a čaká, kedy to praskne. A ono stále akosi nič. Nie žeby už dávno nedozrel čas, ale tak ako pri stvorení sveta zaručene museli byť určité zmätky, tak evidentne všeličo neklape ani pri jeho konci.
Ondřej Suchý: Proč plakal Ladislav Pešek
Jestliže ve třicátých a čtyřicátých letech prožil Ladislav Pešek jako filmový herec své nejplodnější období, v letech šedesátých a sedmdesátých jej naopak čekalo období na filmové role chudé. A to i vzdor tomu, že právě tehdy už v mnoha divadelních postavách dokazoval na naší první scéně, že je Mistrem první velikosti. V Národním divadle působil bezmála půl století a s přibývajícím věkem zde slavil stále větší a větší úspěchy.
Ivo Šmoldas: Ó dvě ó
Tak se nám Eurotel sloučil s Českým Telecomem a výsledná sloučenina dostala název Telefónica O2 Czech Republic, a. s. Dát si do štítu chemickou značku plynu, byť by to byl životodárný kyslík, a nadto si za reklamní emblém zvolit bublinu, to je v zemi, kde se jako pára nad hrncem dokázaly rozplynout i zatraceně kamenné a slovutné peněžní ústavy, krok věru odvážný.
strana 1 / 419